Luděk Jiřena (1966)

naivní malíř, pábitel a hltač života patří rozhodně k zajímavým ústeckým figurkám. Sám je ovšem naplaveninou, světlo světa spatřil ve šluknovském výběžku. Tento krásný, ale drsný kraj ho přivedl nejen ke sportovním aktivitám (k nimž řadí i lezení po stromech), ale patrně také může za to, že tíhne spíše k tvrdší muzice, bigbeatu a metalu, než k romantickým písničkám. Přitom jeho povolání má k romantice velmi blízko. Vyučil se v oboru hrázný, jezný, poříčný a od roku 1984 je zaměstaneckou stálicí na Masarykových zdymadlech v Ústí nad Labem.

Malovat začal, jak uvádí, někde kolem čtyřicátého roku své pozemské pouti. Vyřešil si tím zcela jistě tzv. krizi středního věku a ujasnil si také, že výdaje na vydržování případné milenky či milenek by byly mnohonásobně vyšší, než náklady na barvy a rámečky. Jeho „naivní realismus“ má mnoho obdivovatelů mezi přáteli a kamarády, jsou sběratelé, kteří vlastní i dvacet a více jeho obrázků. Motivy a náměty loví v mnoha oborech, často patrioticky sahá po výjevech z Ústí. Především ale jsou jeho obrázky vtipné, nikoli však prvoplánově. Jemné a lehce ironické ostny jsou někdy vidět okamžitě, ale někdy je lze postřehnout až teprve při opravdu pozorném prohlédnutí.

Pro své přátele a kamarády pořádá pravidelelné výstavy nových obrázků, většinou na vlastní zahradě. Vystavoval rovněž v galerii hradu Střekov. Svým osobitým humorem ovšem také přispívá do veřejného prostoru. Je autorem jediného jednojamkového golfového hřiště (Osada Střekov) na světě. U cyklostezky spojující Litoměřice a Ústí ztopořil nejprve menhir aka cyklošutr a o rok později speciální rozcestník. V jeho blízkosti se nachází i hotel pro brouky, postavený a uvedený do provozu dávno před tím, než to začalo být v módě. Je rovněž autorem nejstarší dochované fosílie na Ústecku, mlokosaura, starého 250 milonů let. V plánu má ještě vytvoření Božích muk a kapličky na Vysokém Ostrém.